Moudří blázni
Název knihy: MOUDŘÍ BLÁZNI
Napsal: Emanuel Frynta
Knížka historek, pohádek a veršů o moudrém bláznovství a bláznivé moudrosti
Výbor uspořádal, rozpravy a vysvětlivky napsal EMANUEL FRYNTA
Kniha má dvě předmluvy a čtyři části. Každá část končí rozpravou.
V první části jsou pohádky a historky od různých autorů.
KDO TO POZNÁ, KDO TO VÍ, CO JE MOUDROST A CO JE BLÁZNOVSTVÍ
Jednonohý jeřáb
Honza v zakletém zámku
Prohraná sázka
Sedlák soudcem
Císařovy nové šaty
Císař a desátník
Sousedské naučení
Zlodějská daň
Omoudrosti Šalamounově
Mudrci v sudě
Rozprava první
Co to vlastně znamená - moudrý blázen?
Blázen vyslovující pravdu, k níž se rozumní nehlásili.
Moudrý blázen je člověk, který svým malým bláznovstvím, zdánlivě upozorňuje na nějaké velké bláznovství skutečné.
V druhé části jsou hlavními postavami v krátkých příbězích bratr Jan Paleček, Kacafírek, Enšpígl, Nasredin a Josef Švejk.
O BRATRU JANU PALEČKOVI, ŠAŠKOVI KRÁLE JIŘÍHO
Kdo to byl bratr Jan Paleček doopravdy?
Bratr Jan Paleček byl doopravdy zeman a rytíř Jan Paleček, šašek českého krále Jiřího z Poděbrad.
Velký byl jako každý, a protože pocházel ze vsi Pálče, říkali mu Jan Paleček.
Byl nejvýznamnější šašek ze všech, co jich kdy měli čeští králové.
Vyprávění o něm je založeno na starých zápisech a drží se poctivě jejich zpráv.
Můžeme si ho představit jako lidového moudrého blázna, který chodí k chudým pracovat a k bohatým jíst.
V KRÁLOVSKÉ RADĚ
Bratr Paleček chodil s králem do královské rady. Zapisoval jména všech zasedajících a krále naposled. Poctivě potom sledoval co každý radí a podle toho dělal u jména čáru rovnou - když radil upřímně, k obecnému prospěchu nebo čáru křivou, když radí křivě a lstivě.
HOSTEM VE ŠPITÁLE
Bratr Paleček navštívil s králem vesnici ubohých lidí ve špitále při kostele svatého ducha u mostu a zjistil, že ti, jímž patří veliké panství, div ubožáci nezmírají hlady - a jejich služebníci a správcové mají všeho nazbyt. A tak král Jiří hned poslal svého hofmistra do špitálu s nařízením, aby je správce neokrádal a podával jim ryby s kořením a rosolované.
ZACHRÁNĚNÍ NEVINNĚ ODSOUZENÉHO
Bratr Paleček pověděl králi o mládenci, kterého vedou na popraviště a který s pláčem lituje, že ho nevyslyšel král. Král ho vyslechl a rozhodl, aby se počkalo 4 týdny a hledal se skutečný vrah. Vražda byla objasněna a mladý Dubčanský zůstal živ. A on i jeho rod navždycky byli vděčni bratru Palečkovi, že vymohl na králi spravedlnost.
BRATR PALEČEK A KANOVNÍCI
Bratr Paleček si "spletl" kanovníky v drahých kožichách s masopustními maškarami. Kanovníci se zastyděli za svou parádivost a zahanbena byla i celá okázalost církve, která shromažďovala bohatství a nemyslela na lidskou bídu.
OBĚD U PANÍ ŘÍČANSKÉ
Vdova paní Říčanská se neprávem zlobila na svého poddaného sedláka a chtěla, aby jí zaplatil 3 kopy grošů za provinění.
Sedlák prosil Palečka o pomoc.
Paleček přišel na oběd k paní Říčanské.
A když vstoupil do dveří sedlák, řekl: "Dej pán Bůh dobrý den Vaší milosti, paní milostivá!"
Jak to Paleček uslyšel, rozkřikl se na sedláka: "Ty lháři."
"Říká ti paní milostivá a ty jsi zatím jeho tyranka!" "Vrať mu 3 kopy grošů a budeš podle pravdy paní milostivá."
KDE PRACOVAT A KDE JÍST
BRATR PALEČEK A LUPIČ
ZBOŽNÁ POUŤ PANÍ KRÁLOVNY
NALEZENÍ TĚLA KRISTOVA
HOVORY S RYBAMI
O KACAFÍRKOVI Z MĚSTA CHRUDIMI
Kacafírek žil před 400 lety v Chrudimi. Byl veselý, vtipný a se vším si uměl poradit. Nestal se pánem, spíš pány zlobil a dělal si z nich legraci.
Historky jsou z Chrudimi a sebral je tam před více jak 100 léty obrozenecký spisovatel Antonín Rybička.
Jednou pozval Kacafírka pan Slavata na Košumberk.
Pan Slavata měl spoustu psů a chystal se je pustit na Kacafírka, aby ho vyváleli v blátě. Jenže Kacafírek sebou přinesl kocoura, ktrerého vypustil, a psi si ho ani nevšimli.
Druhá lest na Kacafírka byla připravena ve sklepě. Kacafírek dostal najíst a napít a silný sluha ho měl zbít. Jenže Kacafírek vytáhl špunty ze sudů a Bartoň místo aby zbil Kacafírka musel rukou držet vytékající víno ze sudů, za které zodpovídal. A pan Slavata, když uslyšel křik ze sklepa, volal: "Jen mu nalož ničemovi." "Ano" odpověděl Kacafírek a mlátil do Bartoně až se z něho kouřilo.
ŽIL ENŠPÍGL SKUTEČNĚ, NEBO SI HO NĚKDO VYMYSLEL?
Enšpígl žil a ne jeden, bylo jich moc a moc.
V každém tovaryšovi, v každém krajánkovi byl aspoň kousek Enšpígla.
Enšpígl je společné jméno všech kurážných a vtipných tovaryšů, které trápení u cechovních mistrů nezlomilo a kteří svou chytrostí a veselým rozmarem dodávali ostatním odvahu k odporu. Enšpígl často chytá lidi za slovo, bere příkazy doslovně a tím jim způsobuje maléry.
ENŠPÍGL ŠEVCEM
Jednou si Enšpígla najal jakýsi švec. Poručil mu, aby krájel kůži, jak stádo běží. a Enšpígl vykrajoval z kůží podoby krav, telat, ovcí, koz i prasátek. Jak to mistr uviděl, začal se zlobit, že kazí kůži. "Ale mistře, kde byste našel takového pomocníka jako jsem já. Splnil jsem vaše přání, bylo to nedorozumění." Podruhé zas ušil boty velké i malé dohromady, když mu mistr poručil: "A nevybírej napřed jen velké a potom malé, potřebuji oboje. Šij to dohromady." Vzal teda velkou podrážku a malý svršek a pevně to prošil dratvemi. Jindy zase krájel kůži podle kopyta pouze na jednu nohu - levou. Podle kopyta, které mu dal mistr.
ENŠPÍGL A MLÉKAŘKY
Enšpígl měl spadeno na mlékařky, protože přilévaly do mléka vodu. Opatřil si proto velkou káď a začal skupovat mléko. "Zaplatím, ale až bude káď plná", řekl Enšpígl. Ale mléka bylo málo, a tak Enšpígl řekl, ať si mléko rozeberou. Mlékařky se popraly. Sám zatím zmizel, aby se to neobrátilo proti němu.
ENŠPÍGL MALÍŘEM
Enšpígl se představil knížeti jako dvorní malíř. A ukázal mu obrázky koupené ve Flandřích. Knížeti se líbili a tak Enšpígla přijal. Zaplatil mu polovinu ze 400 zlatých jako zálohu na barvy a pomocníky. Aby je nikdo nerušil v práci, zamkli se v pokoji a jidlo si nechali nosit oknem. Jedli, pili a hráli kostky - celý měsíc.Po měsíci chtěl kníže dílo vidět. Enšpígl mu ukázal obraz, a řekl, že je to zvláštní obraz, který vidí jen urození lidé. Kněžna chtěla také obraz vidět, ale protože nechtěla, aby se kníže dověděl, že je neurozené, zaplatila Enšpíglovi 500 zlatých, a ten se rychle vytratil. Měl o sebe na dlouhou dobu vystaráno.
UČENÉ HÁDÁNÍ O PRAZE
Enšpígl v Praze vylepil listy s prohlášením, že je nepřekonatelný v hádání a vyzval učence, aby mu dávali hádanky.
"Kolik věder vody je v moři?" "To snadno zjistím", odpověděl Enšpígl, "jen dejte zastavit všechny řeky:"
Protože řeky zastavit nejdou, nemusel ani Enšpígl měřit vodu.
"Kolik dní uběhlo od dní Adamových?"
"Sedm! Protože se stále opakují, od pondělka do neděle."
"Kde je střed světa?"
Enšpígl se postavil jako svíce a řekl: "Zde, jestli mi nevěříte, měřte."
"Víš jak veliké je nebe?"
"Ano. Je 100 sáhů vysoké a 1000 loket široké. Nevěříte-li můžete sundat slunce, měsíc a hvězdy a měřte! Uvidíte, že mám pravdu:"
Enšpígl učence přehádal.
Odpověděl jim zdravým rozumem na otázky, které si nesmyslně kladla tehdejší školská učenost.
ENŠPÍGL SLOUŽÍCÍ U KUPCE
Jednou přijal do služby Enšpígla kupec.
Poručil mu, aby nakoupil maso a velkou pečeni pro spoustu hostů. "Maso ráno uvař, ale pečeni na rožni dej na chladnější místo, aby se nepřipálila!"
Enšpígl ji teda dal do sklepa mezi sudy.
Další den mu poručil, aby připravil a namazal celý vůz, že pojedou s panem farářem na delší cestu.
Enšpígl namazal kolomazí celý vůz a nejvíce zadní sedadlo. "Táhni k šibenici lotře!" ulevoval si kupec. A Enšpígl jim ujel.
"Těch pár hodin tě ještě snesu, ale časně z rána ať mi vyklidíš dům!"
Enšpígl ráno vynosil všechno z domu do zahrady. Protože pršelo, hodně promokl. Když to kupec zjistil, zavolal dráby, aby Enšpígla chytli. Nastal shon a on jim utekl.
ENŠPÍGL A KOŽEŠNÍK
HOSTINA SLEPCŮ
ENŠPÍGL HOLIČEM
ENŠPÍGL NAPÁLÍ ŠENKÝŘKU
ENŠPÍGLOVA SMRT
Z PŘÍBĚHŮ HODŽI NASREDINA
Kdo je Nasredin, co znamená Hodža a co efendi?
Hodža znamená učitel, mistr nebo mohamedánský duchovní, efendi je zdvořilé oslovení muže. Opravdový Nasredin je prostě ten, o kterém se vypravuje v historkách o něm.Už po řadu věků rozsévá veselou moudrost po celém Blízkém východě a Severní Africe a patří i u nás k moudrým bláznům nejmilejším a nejslavnějším.
Jednou vzal NASREDIN řebřík a vlezl s ním do zahrady. V tom spatřil zahradníka. "Co tady chceš?" ptá se zahradník. "Prodávám žebřík", řekl Nasredin."Tady?"
"To je žebřík pane, ten se prodává všude."
Soused si chtěl od HODŽI půjčit osla. "Já osla nemám" řekl Hodža.V tom osel zahýkal. "Hodžo efendi, já ho slyším hýkat." "Prosím vás", řekl Hodža a zavrtěl hlavou, "co vy jste to za povahu - zvířeti věříte, a člověku nevěříte!"
Z OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY
Je Švejk moudrý blázen nebo mazaný chytrák?
Dobrý voják Švejk je lidový moudrý blázen. Protože co dělali Paleček, Kacafírek, Nasredin, Enšpígl a všichni moudří blázni než právě to, že svým předstíraným hlupáctvím bojovali se surovou autoritou lidí a poměrů.
A co teda udělá Švejk?
Přesně to, co dělali moudří blázni odedávna - hraje před úřady a vojenskými pány hlupáka, blázna. Blba, jak je v knize řečeno.
MOUDŘÍ BLÁZNI byli vlastně předchůdci humoristických spisovatelů, a byli to navíc zároveň i herci svých příběhů, byli to - abychom tak řekli - jacísi prapůvodní komikové a klauni. Svůj příběh, svou historku, sehráli ovšem jen jednou, každá měla jen premiéru, ale v podobě vyprávění se pak taková pěkná historka reprýzovala, kdekoli se lidé setkávali v přátelském kruhu. V paměti lidu zůstávala uložena stejně spolehlivě jako by byla na filmovém plátně nebo magnetofonu.
Historky o moudrých bláznech se vyprávějí vlastními slovy.Někdy, ale stačí malinká nepřesnost a historka je pokažena. Humor příběhů o moudrých bláznech byl odedávna zábavným a účinným nástrojem poznání a poučení. Ten smích vychoval lidské myšlení a otvíral lidem oči, pomáhal jim vidět a vědět pravdu.
Emanuel Frynta
„Koupil jsem čtyři trychtýře a je to k nevíře, jak nahoře ty trychtýře jdou strašně do šíře. A dole zase naopak, jak se to zužuje. Těch peněz, co mě stál ten brak! A k čemu mi to je? A nejlepší až nakonec. Ono to nemá žádné dno. Ach koupit dneska dobrou věc, je věru nesnadno.“
Emanuel Frynta byl nejen autor vtipných a kouzelně libozvučných básní, ale také esejista a vynikající překladatel. Vystudoval rusistiku a nejčastěji překládal právě ruské autory. Ale díky němu jsme se mohli seznámit také s díly německých, anglických, italských, španělských, makedonských a francouzských autorů. Mimochodem, překládal i milostnou poezii středověkých trubadúrů, a to z okcitánštiny, jazyka, kterým dnes mluví už jen asi dva miliony lidí v jižní Francii, několika alpských údolích v Itálii a ve Val d´Aran ve Španělsku.
Frynta psal knihy o teorii umělecké fotografie a monografie o fotografech. Psal knížky pro děti a filmové scénáře. A také uměl kreslit a malovat a zahrát na kdejaký hudební nástroj. Možná proto byly jeho básničky tak melodické.
„Slepice Člověk sice snese více, nežli by se zdálo. Přece ale na slepice je to všechno málo. Doopravdy. Pro člověka je to smutné velice, že nesnese to, co snese malá hloupá slepice.“
Synek řídícího učitele ve Slapech měl nejen talent, ale i štěstí. Každé prázdniny trávil ve společnosti literátů, kteří slapskou školu využívali jako letní byt. Bydleli tam, odpočívali i pracovali. Ne každý kluk mohl chodit na procházky s Janem Zahradníčkem, Albertem Vyskočilem, Vladislavem Vančurou či Janem Čepem. V jedné Čepově povídce se mluví o chlapci, který říká, že „kukačka má tmavomodrý hlas“. Ten chlapec byl Emanuel Frynta.