Jdi na obsah Jdi na menu
 

O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách

17. 5. 2011

 

Název: O mudrci bidpajovi a jeho zvířátkách

Napsal: Ivan Olbracht

Ilustroval: Josef Liesler

Vydal: Albatros v Praze 1991, 6. vydání

 

Asi ve třetím století našeho letopočtu vznikl v indických městech mezi řemeslníky a kupci soubor krásných, pravdivých a poučných bajek, které byly o mnoho staletí později připsány neznámému lidovému vypravěči Bidpajovi.

Je to součást rozsáhlejšího staroindického vyprávění, které se celé nezachovalo a jež se ve staré indické literatuře nazývá Pančatántra, což znamená pět knih.

V bajkách, psaných prózou a prokládaných veršovanými průpověďmi, vystupují převážně zvířata, jenž jednají a mluví jako lidé.

Celé dílo zrcadlí znamenitě život ve i mravní zásady všech vrstev obyvatelstva dávné Indie.

Důvtipný, odvážný a obratný hrdina těchto příběhů se často vysmívá králům, bohům i kněžím brahmínům a z bojů s nimi vychází jako výtěz.

Původní sbírka Pančatántra byla v různých dobách a v různých krajích nejen Indie samotné, ale i v jiných zemích mnohokrát přepracována.

V nových vyprávěních byla mnohdy stará látka podána tak, aby se zmírnil nebo zcela odstranil  projev lidového protestu proti útisku, hamižnosti a podvodům vládců.

Vždyť soubor zábavných bajek měl sloužit jako učebnice pro královské prince, kteří se z ní učili hlavním pravidlům politické a životní moudrosti.

Přece se však i v dalších podáních udržel na mnoha místech satirický pohled na vládu boháčů a jejich přisluhovačů.

Bidpajovi bajky byly postupně přeloženy do mnoha jazyků; do pehlevštiny, syrštiny a arabštiny a odtud do hebrejštiny a řečtiny.

Z latinského překladu se dostaly na začátku nového věku do mnoha evropských národních literatur.

Česky je sepsal v šestnáctém století Mikuláš Konáč z Hodišťkova a vydal pod názvem PRAVIDLO LIDSKÉHO ŽIVOTA.

Na konci minulého století je pro české čtenáře znovu vyprávěl EDUARD VALEČKA.

A právě Valečkovo vydání se stalo oblíbenou knihou v chlapeckých letech našemu vynikajícímu spisovateli Ivanu Olbrachtovi.

Olbracht zpracoval Bidpajovy bajky po svém: překrásným, čistým, mistrně ovládaným jazykem staré indické příběhy a prastarou lidovou moudrost nejen zčeštil, přiblížil našemu pohledu a chápání, ale také zcela zpřítomnil.

Ze staré písemné památky se tak stalo dílo zcela dnešní, současné, blízké našemu názoru a drahé našemu srdci.

  

 

 http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/ivan-olbracht/o-mudrci-bidpajovi-a-jeho-zviratkach.html

 

 

V indické zemi vládl krutý král Dabželim. Ty, kteří se protivili jeho vůli, krutě trestal. Jen moudrý Bidpaj se nebál a dál krále kritizoval. Byl za to odsouzen k smrti, pak mu byl trest zmírněn na doživotní žalář. Prožil v žaláři mnoho let. Časem krále začalo trápit svědomí a litoval svých krutých činů. Povolal Bidpaje z vězení a žádal ho, aby ho učil moudrosti. Moudrý Bidpaj vypravoval králi mnoho příběhů o zvířatech, aby na nich ukázal lidské špatnosti a cestu k jejich nápravě. V bajkách vystupují různá zvířata, ptáci a ryby, krále vždy představuje lev.
V prvním příběhu přichází král lev o přítele býka Mujabu vinou závistivého a lstivého pomlouvače šakala Chňapa. Uvěří jeho pomluvám až teprve, když je býk mrtev, lituje své unáhlenosti.
Na příběhu myšky Zubky ukazuje vypravěč králi nebezpečí bezpracného a rozmařilého života.
Jednotlivé příběhy jsou prokládány dalšími krátkými bajkami, které vypravují jednotlivá zvířata jako příběhy ze svého života. Hlavní myšlenky bajek, mravní naučení, vyjádřuje autor veršem.



Indické bajky, které vznikaly asi od třetího století našeho letopočtu, byly později připsány lidovému vypravěči mudrci Bidpajovi. Bajky jsou psány prózou a prokládány veršovanými naučeními. Byly oblíbenou dětskou četbou spisovatele Ivana Olbrachta. Za války, kdy nemohl vydávat své knihy, vzpomněl si na své dětství a vytvořil podle indických bajek tuto knihu.

 

 Lidé těžce snášejí kritiku svých špatných vlastností a činů.

Jak dokázal Bidpaj krále poučit a přitom ho nerozhněvat?