Jdi na obsah Jdi na menu
 


Staré pověsti české

26. 2. 2010

 

Název knihy: STARÉ POVĚSTI ČESKÉ

Napsal: Alois Jirásek

Ilustroval: Mikoláš Aleš

Náměty pro toto dílo čerpal autor ze starých kronik - Kosmovy, Dalimilovy, Hájkovy a dalších.
Kniha je rozdělena do pěti částí.

1.Pověsti z nejstarší doby

O ČECHOVI

Hlavní postava: vojvoda Čech

Čech a Lech se rozhodli, že opustí svou rodnou zemi a najdou sobě nových sídel. Svolali své plémě, vzdali oběť bohům. Dali se na západ po Odře a dále také po Labi. Když přišli k hoře Říp a vystoupili nani, zeptal se Čech lidu: "Jak se bude tato země jmenovat?" Všichni volali: "Tvým, tvým jménem."

Všem nastala lopotná práce. Měli z toho bohatou úrodu. Každý měl svůj úkol a své dílo. Ženy si hleděly domácnosti. Muži pásli dobytek.

Když bylo Čechovi 86 let, tak zemřel. Všichni naříkali: "Tys byl náš vojvoda i otec náš, tys nás uvedl v tyto končiny, tys byl pravý a věrný správce své čeledi i všeho plemene. Ach běda, kdo nás bude spravovati a opatrovati!"

Jeho tělo je spáleno na hranici spolu s potravou a zbrojí, jak bylo tehdy zvykem. Popel byl uložen do popelnice a pohřben.

O KROKOVI A JEHO DCERÁCH

Hlavní postava: Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše

Po smrti Čechově hledal lid jeho nástupce. Lech, bratr Čechův, jim poradil Kroka, bohatého a moudrého muže, který všem radil a spravedlivě soudil pře. Sídlil na Budči, kde byla škola, v níž se učilo bohoslužbě, věštbám a kouzlům. Kouzelnictví bylo tehdy považováno za největší umění. Kouzla Krokovi napověděla, že by měl vybudovat nové sídlo - našli místo na vysoké skále na břehu Vltavy. (Krok je přivedl na skalnatý ostroh mezi hluboké lesy.) Tam vystavěli hrad a nazvali ho Vyšehrad. A tam vládl do své smrti.

Krok měl tři dcery, krásné a moudré. Kazi znala léčivé byliny a zaříkávání. Teta vystavěla hrad Tetín nad řekou Mží, učila lid klanět se bohům a přinášet jim oběti. Libuše, nejmladší a nejmoudřejší, uměla věštit budoucnost. Po Krokově smrti byla vybrána za kněžnu.

O BIVOJI

Na Vyšehrad přináší mladý lovec Bivoj na ramenou obrovského živého kance, který nadělal mnoho škod na polích. Jeho síle se obdivuje Libuše, ale zvláště Kazi. Bivoj na hradním nádvoří zabíjí kance oštěpem. Kněžny zvou Bivoje na hostinu, Libuše mu daruje vzácný pás. Druhý den hrdina odjíždí. Brzy se však vrací, neboť Kazi si ho vyvolila za mamžela.

O LIBUŠI

Libuše vládla spravedlivě jako kdysi Krok. Jednou se dva sousedé hádali o meze a role. Libuše dala za pravdu mladšímu. Starší to nevydržel a řekl: "Takové tu právo! Však což víme, kdo soudí, že ženská! Ženská dlouhých vlasů a krátkého rozumu." Libuše se rozhodla vyplnit jejich přání a oznámila, že koho si lid zvolí za vojvodu, toho si vezme za muže. Později svolala lid a oznámila, že budou-li mít vládcem muže, bude jejich syny a dcery brát ke svým službám, budou muset odevzdávat daně, nejlepší skot a koně. Navrhla, že jim oznámí jméno muže, který by mohl být vojvodou. Vyslala poselstvo k řece Bílině, kde oře se dvěma strakatými voly muž jménem Přemysl z rodu Stadiců. Cestu poslům ukazoval Libušin kůň.

O PŘEMYSLOVI

Libušin bělouš dovedl posly do Stadic, našli Přemysla na poli a vyzvali ho, aby se stal jejich knížetem. Přemysl zabodl otku, kterou poháněl voly, do země, voli zmizeli ve vysoké skále. Řekl poslům, že nemohl doorat pole, a proto bude v zemi často hlad. Z lístkového prutu (otky) vyrazily tři haluze. Potom obrátil pluh a na radlici položil chléb a sýr a pozval posly k snídani. Na železném stole proto, aby si železa vážili, v čase míru s ním orali a v čase války se bránili. Dvě haluze rašící na otce uschly, třetí však rychle rostla do výše. Mnozí z Přemyslova pokolení začnou panovat, ale jen jediný vladař zůstane. Přemysla oblékli do knížecího roucha, on však vzal s sebou na Vyšehrad lýčené střevíce a kabelu, aby jeho potomci nezapomněli, z jakého rodu pocházejí.

LIBUŠINA PROROCTVÍ

Libuše a Přemysl stanovili mnohé zákony, podle nichž spravovali zemi. Libuše byla nadána věšteckým duchem, hladěla z vyšehradské skály přes Vltavu a předpověděla, že v lese na soutoku Vltavy a potoka Brusnice pracuje muž, který otesává práh. Tam by měl být vystavěn hrad, který bude nazván Prahou. Tam vznikne město (" Město vidím veliké, jehoš sláva hvězd se bude dotýkat:").
Libuše předpověděla, kde se nalézají drahé kovy ukryté v zemi. Předpověděla, že země prodělá mnoho krvavých bojů. Do Vltavy potopila zlatou kolébku svého prvorozeného syna a prorokovala, že kolébka se vynoří z hlubin, až lid a země budou zase silné a slavné.

 

DÍVČÍ VÁLKA

Po Libušině smrti ženy poznaly, že nejsou již v takové vážnosti jako za vlády kněžny. Muži jim s úsměškem říkali: "Panovaly jste, klaněli jsme se vám a teď jste jako bludné ovce." Rozhněvané ženy pod vedením Vlasty vyhlásily mužům válku. Na hradě Děvíně se začaly cvičit ve zbrani. Muži se jim nejdříve smáli, ale první bitva dopadla pro ženy vítězně - třista mužů bylo pobito. Dívky užívaly i lsti - Ctirad byl oklamán krásnou Šárkou, kterou dívky přivázaly v lese ke stromu na místě, kudy měl jet Ctirad se svou družinou. Šárka se tvářila, jako by jí dívky ubližovaly, a prosila Ctirada o pomoc. Ctirad zatroubil na roh, které dívky pověsily Šárce na krk; na toto znamení se objevil houf ozbrojených dívek, které zabily Ctirada i jeho družinu. Muži se rozhodli pomstít Ctirada. utkali se se ženami znovu v krutém boji, v němž zahynula Vlasta a ženy byly poraženy. Přemysl opět vládl sám a nastolil znovu v zemi pořádek.

 

O KŘESOMYSLU A HORYMÍROVI

Po smrti Přemyslově vládla další knížata v tomto pořadí: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl. Za vlády Křesomyslovy lidé začali ze země dobývat kovy a přestali si hledět polí. Proti tomu vystupoval Horymír, vladyka neumětelský. Žádal Křesomysla, aby si vážil více chleba nežli stříbra. Proto se na Horymíra rozhněvali horníci, vypálili jeho vesnici. Horymír se pomstil - vypálil hornickou osadu, jeho lidé zabili mnoho horníků. Pak odjel na Vyšehrad ke knížeti Křesomyslovi. Křesomysl byl na straně horníků a rozhodl, že Horymír má být popraven vlastním mečem. Před popravou mu splnil poslední přání - naposledy se projet na věrném koni Šemíkovi. Kůň s jezdcem přeskočili roubenou hradbu. Všichni si mysleli, že jezdec leží mrtev pod hradbami, ale jaké bylo jejich překvapení, když kůň s jezdcem ujížděli údolím směrem k Radotínu.

 

 

2. Pověsti doby křesťanské

 

O KRÁLI SVATOPLUKOVI

Svatopluk přislíbi larcibiskupu Metodějovi účast na mši. Metoděj se však dozvídá, že místo na mši odjel Svatopluk na hon. Začíná sloužit mši, vtom se do kostela přiřítí na koni s mečem v ruce Svatopluk a křičí na Metoděje, že měl se začátkem mše na něj počkat. Metoděj na něho přivolá boží trest. Na Svatoplukovu říši se valí nepřátelé ze všech stran. Z vojenského ležení odjel v noci sám do lesů a nikdo více ho již nespatřil. V lesích se setkává s poustevníky a stává se jedním z nich. Trápí ho svědomí proto, jak se zachoval k Metodějovi a prostý život poustevníka má odčinit jeho zpupnost. Umírá v lesích a teprve před smrtí se nechává poznat.

 

 

 

POVĚST = literární útvar psaný prózou (opak verše), který má pravdivé jádro, ale vymyšlený děj

 Staré pověsti české vyšly poprvé v roce 1894. Čtenáři si je oblíbili, i když Jiráskovi trochu vyčítali složitý a zastaralý jazyk. Ale Jirásek byl prostě tak zvyklý psát. A některým kritikům se zase nelíbilo, že občas popustil uzdu fantazii.

Ne všechno je v pověstech založeno na skutečnosti. Část je pravda a část je smyšlená.

Pověsti v lidech probouzí pocit národní hrdosti a vlastenectví.

 

Alois Jirásek

se narodil v Hronově na východě Čech, 23.8.1851

a měl 8 sourozenců,

studoval gymnázium, potom se dal na studium historie a stal se z něj profesor dějepisu.

Už jako 23 letý, v roce 1874, jako vysokoškolský student , vydal první významnější povídku Skaláci.

V roce 1879 se oženil s Marií Podhajskou, se kterou měl 7 dětí (6 dcer a 1 syna).

Zemřel 12.3.1930 

http://ld.johanesville.net/jirasek

 http://www.starepovesticeske.cz/pro-skoly.php

http://www.aloisjirasek.cz/dilo/stare-povesti-ceske/hodnoceni

http://www.aloisjirasek.cz/uvodni-stranka

Kniha v pdf:

web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/06/50/stare_povesti_ceske_bez_poznamek.pdf