Mikuláš
6. prosinec - svátek Mikuláše
HLEDÁME DÁRKY ZA OKNEM
Na svátek svatého Mikuláše se těší všichni - dospělí i děti. Děti proto, že dostávají dárky, dospělí proto, že je mohou dětem dávat a mohou se na chvíli zase stát dětmi.
Menší děti čekají na svátek Mikuláše vždy i trochu s obavou, protože vědí, že hodného strejdu s vousy obvykle doprovází i ušmudlaný čert s řetězem, který jakýmsi zázrakem ví o jejich dětských prohřešcích: že jednou zlobily maminku i tátu, že neposlouchaly babičku a praly se ve školce... Jak to ten čert vlastně ví a jak to, že Mikuláš vždycky čerta zkrotí a malí zlobivci přece jenom dostanou dárečky?
Za to mohou usmívající se dospělí tátové a maminky, dědové a babičky, kteří chtějí dětem udělat radost.
Jak vlastně takový krásný zvyk vznikl?
Jeho zakladatelem byl biskup Mikuláš z města Miry v Malé Asii, který žil ve 4. století našeho letopočtu. Tento Mikuláš prý po otcově smrti zdědil velký majetek a byl nesmírně bohatý. Měl ale zároveň dobré srdce, a proto podporoval chudé a bezbranné lidi. Sám žil velmi skromně. Jednou prý jel v třeskuté zimě na koni, zahalen do nádherného a teplého pláště, a potkal žebráka třesoucího se zimou. Mikuláš neváhal, svlékl plášť, tasil meč a plášť jím rozpůlil, aby se mohl se žebrákem podělit o oděv do zimy.
Chodil prý také se svým průvodcem - čertem - do chudobných rodin a tam se dětí vyptával, zda byly hodné, umějí se modlit a chovají se podle božího přikázání. Těm dobrým rozdával dárky, nezbedy vyplácel čert metličkou. Snad i proto se začalo říkat, že "metla vyhání děti z pekla".
To všechno bylo dávno, jenže jak už to bývá, lidé na dobré skutky nezapomínají, a tak se zvyk obdarovávat děti postupně rozšířil po celém křesťanském světě, právě v den, který je v kalendáři věnován někdejšímu biskupovi Mikulášovi.
Dlouho před svátkem posílají děti Mikulášovi dopisy, v nichž píší o tom, jakén dárky by si přály. Mikuláš pak dárky vytahuje z koše nebo je nechává na okně, dává je do punčochy a všelijak je ukrývá, aby chvíle napětí před objevením dárku byla co nejdelší.
Prosinec je proto u dětí jedním z nejoblíbenějších měsíců: zasloužili se o to MIKULÁŠ a JEŽÍŠEK.