Velikonoce
VELIKONOCE
Velikonoce jsou významným svátkem a zasloužily si už odedávna důkladnou přípravu. Proto jim předchází čtyřicetidenní půst.
JAKÝ JE SPRÁVNÝ PAŠÍJOVÝ TÝDEN SE SVÝMI TRADICEMI A ZVYKY
KVĚTNÁ NEDĚLE připomíná příjezd Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali zelenými ratolestmi.
Pašijový, Svatý nebo jinak Veliký týden začíná MODRÝM PONDĚLÍM. Modré je podle látky, která se v ten den vyvěšuje v kostele.
Pokračuje ŠKAREDOU , SAZOMETNOU STŘEDOU. Den, kdy Jidáš zradil Krista. V tento den by se neměl nikdo mračit, aby se nemračil po všechny středy v roce, také se vymetaly komíny, hospodyně pekly jidáše - pečivo z kynutého těsta.
Na ZELENÝ ČTVRTEK se dodržoval přísný půst. Jedla se jen zelenina. Večer pak (Poslední večeře Páně, při níž se Ježíš loučil s apoštoly) při slavnostní mši umlkly náhle varhany i zvony a znovu se rozezněly až na Bílou sobotu. Při posledním zvonění se mělo zacinkat hmoždířem, aby hmyz opustil stavení. Kdo zacinkal penězi, měl jich po celý rok dostatek. Proti čarodějnicím se doporučovalo vykropit stavení svěcenou vodou z nového hrnečku věchýtkem slámy.
Na VELKÝ PÁTEK (Den ukřižování Ježíše Krista) se nesmělo pracovat na poli, ani prát prádlo, nedoporučovalo se nic půjčovat, protože vrácený předmět býval očarován. Hodně se předlo, protože nitě upředené na tento den měly ochranitelskou moc.
Na Velký pátek se zemí nehýbej, na Bílou sobotu hrách zasívej - říká se.
Na BÍLOU SOBOTU zasunoval se za trám vychladlý oharek, aby se stavení ochránilo před vyhořením. Před východem slunce se pro zdraví omývali lidé v přírodě. Před kostely se zakládá takzvaný nový oheň (pálení Ježíše). Bílá se nazývá podle oděvu těch, kteří byli tento den křtěni.
"VELKÁ "noc ze soboty na neděli, kdy vstal Kristus z mrtvých, dala jméno několikadenním oslavám - VELIKONOCE.
VELIKONOČNÍ NEDĚLE - BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ (Den vzkříšení Ježíše Krista). Na tento den se zdobila vajíčka.
VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ (už není z církevního hlediska významné). Považuje se za den kolední.
Velikonoční svátky, jsou stěžejními slavnostmi církevního roku. Jsou pohyblivé, protože se lunární měsíc nekryje s kalendářním. Ovšem o tom, kdy se budou Velikonoce slavit, se vedly spory už ve druhém století po Kristu. Teprve v roce 325 Nicejský sněm rozhodl, že velikonoční neděle se bude slavit vždy první neděli po jarní rovnodennosti a po jarním úplňku. Takže Velikonoce putují již po staletí mezi 22.BŘEZNEM A 25.DUBNEM. Od čtvrtého století se pak stalo zvykem, že křesťané se připravovali na příchod velikonočních svátků čtyřicetidenním půstem.
Ale velikonoční svátky jako oslava jarního slunovratu a konce krutého zimního období se držely odpradávna, dávno před Kristem. Byly díkem za přečkání zimy a vítáním jara, znovuzrození přírody i začátkem jarních prací na polích a v hospodářství.
LIDOVÉ ZVYKY
ŘEHTAČKY Nahrazují zvony, které na Zelený čtvrtek utichají až do soboty (odlétají do Říma). Kostelní zvony oněmí ke vzpomínce na Krista. Místo toho běhávaly děti před bohoslužbami ulicemi a svolávaly věřící k modlitbě řehtačkami a klapačkami.
VEJCE Patří k základním symbolům jara a tím i velikonočních svátků - jako počátek všeho živého. Vyskytují se v různých formách - bílá, barvená i jinak zdobená. Dříve se prý barvila zejména na červeno, což mělo být připomínkou žhnoucího slunce, které konečně zvítězilo nad zimou. Červená byla vždy symbolem života a plodnosti. Ale barvami Velikonoc jsou i žlutá - jiná podoba sluníčka a zelená, protože ta znamená probuzení přírody a veškerého jejího rašení. Navíc zvyk jeho konzumace ve sváteční době souvisí i s postem před Velikonocemi, při kterém se vejce jíst nesměla.
VELIKONOČNÍ BERÁNEK Ten se rozšířil hlavně díky pastevcům, v hebrejské tradici symbolizuje člověka jako člena "Božího stáda", v křesťanství značí Božího Beránka - Krista.
VELIKONOČNÍ ZAJÍČEK Je považován v mnoha mytologiích a náboženstvích za symbol štěstí, krátkosti života a zmrtvýchvstání. Je totiž stará známá věc, že zajíc nikdy nespí. Nemá ani oční víčka, a je tudíž příkladem pro věčný život. Kromě toho ale takový zajíček symbolizuje chudé , skromné a pokorné. V Byzanci byl dokonce symbolem samotného Krista. Je tím, kdo přináší dětem čokoládová vajíčka.
POMLÁZKA Na Velikonoční pondělí chodí chlapci s pomlázkou, jež má předat životodárnou mízu stromů, z nichž byla upletena.
KŘÍŽ Je dalším důležitým symbolem, jenže překvapivě nevznikl s křesťanstvím, ale byl znám již starým Egypťanům, Číňanům či Kréťanům. Spojen byl s orientací v kosmu a prostoru mezi nebem a zemí. Proto se stal symbolem věčnosti. Dnes patří k nejdůležitějším symbolům křesťanské víry kvůli Kristovu ukřižování. Tento způsob smrti přitom patřil k těm nejkrutějším.
"VELIKONOČNÍ OHEŇ" Také se pojí k Velikonocům a znamená jarní slunce a jeho vítězství nad zimou. Jeho zapálení na Bílou sobotu při Velké noci ze soboty na neděli je přitom pro křesťany hlavní událostí, značící Ježíšův příchod o Velikonocích. I menší ohýnek v podobě svíčky se počítá k dobru. Tento symbol je oproti ostatním více všeobecný, snad ve všech kulturách znamená světlo přinášející život. Svíčky hrají svou roli i o Velikonocích, kdy symbolizují Zmrtvýchvstání Krista a jeho vítězství nad smrtí. K vidění jsou většinou bílé svíčky znázorňující naději a život s motivem kříže.
Každý způsob slavení Velikonoc je tím správným a jediným, pokud se při něm zadíváme do minulosti k poselství, které je slaveno.
Je jím Ježíšovo povzbuzení na cestě a oproštění se od zbytečných věcí. Dopídit se toho, na čem opravdu záleží. Jeho příklad vede i k uvědomění, že je třeba sloužit druhým a být tu pro druhé. Umět se obětovat.
Sama příroda nás jakoby vede touto cestou poznání, že po zimě přichází jaro, po smrti nový život. Jednoduše řečeno, něco skončilo a něco jiného začíná.
Je třeba se zkrátka radovat a veselit.
ŘEHTÁNÍ
Místním lidovým zvykem je velikonoční obchůzka mladších dětí po vsi s řehtačkami – tzv. řehtání.
Řehtání má o Velikonocích nahrazovat zvonění zvonů ráno, v poledne a večer. Prvně se děti sejdou na návsi na Zelený čtvrtek v 18. hodin. Další obchůzka následuje na Velký pátek v 6, 12 a 18 hodin a na Bílou sobotu ráno v 6 hodin. Řehtání uzavírá koleda s pomlázkami na Bílou sobotu. Od každé hospodyně dostanou obvykle vejce nebo peníze či obojí. Koleda není občany chápána jako žebrání, ale jako odměna za řehtání. Nejstarší děti, jež řehtání vedou, obvykle přesně zapisují, jak kdo chodil poctivě řehtat, a podle toho přesně koledu rozpočítávají.